Čas dušiček

Úcta a respekt k mrtvým jsou staré jako lidstvo samo. Projevovaly se nejrůznějšími způsoby – lidé se mrtvých také báli a proto realizovali rozmanité rituály, aby si získali přízeň jejich duchů.

Dávná historie

Začátkem listopadu bývá na hřbitovech rušno. Lidé se přicházejí poklonit památce svých blízkých, kteří již zemřeli. Svátek má dlouhou tradici nořící se až do pohanských dob. Keltové věřili, že touto dobou putovaly duše mrtvých po zemi, navštěvovaly příbuzné a připojovaly se k veselí. Křesťané na pohanské rituály navázali roku 998, kdy se konaly modlitby a oběti za zesnulé. Zásluhu na rozvoji nové tradice má benediktýnský mnich Odillo z kláštera v Cluny. Zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích a dnes je živý v 18 evropských státech.
Na 1. listopad připadá svátek Všech svatých ( od roku 906) a následující den si připomínáme jako Dušičky,  Památku zesnulých. Z mnohých náboženských, ale i pověrečných zvyků se jich do dnešní doby dochovalo několik. Pro navracející se duše zemřelých se zapaluje v okně svíčka, aby trefily domů. Pořádá se tzv. „němá večeře“, které se účastní i pozvaní zemřelí. Z úcty k nim se jí potichu a servírují se jejich oblíbená jídla. Ale nejrozšířenější zvyk v tuto dobu je návštěva hřbitovů, jejich pietní úprava a rozjímání o smyslu života a odpuštění.

Inspirace pro úpravu hrobů

Letní výzdobu, většinou zničenou prvními mrazíky, nahradíme odolnějšími trvalkami, případně chvojím. Povrch hrobového záhonu pokryjeme zeleným materiálem – větvemi jehličnanů nebo stálezeleným barvínkem, břečťanem, působivé jsou i kameny nebo drobný (i barevný) štěrk, kterým můžeme vytvářet různé ornamenty. Dušičkovou květinou číslo jedna je bezesporu chryzantéma čili listopadka. Okrasné formy byly do Evropy dovezeny v 18. století z Číny. Tam se veliké oblibě těšily více jak dva tisíce let.  Zahradní druhy dobře odolávají prvním mrazům a hrobové výzdobě dodají impozantní vzhled. V květináči je zapustíme do země nebo zajistíme proti vyvrácení. Dekoraci doplníme i vřesy, vřesovci, libavkou s červenými plody, rozchodníky, jež si uchovají barevná květenství. Řezané květiny nemají dlouhou trvanlivost, raději použijeme aranžmá ze suchých rostlin. Pokud využijeme robustnějších větví a doplňků, odolných vůči dešti a zimě, můžeme se z jejich krásy těšit dost dlouho. Tradičním zdobným prvkem jsou různé květinové koše a nově i aranžované kříže, ale hlavně věnce a věnečky. Jejich kruhová linie symbolizuje dokonalost vesmíru, věčnost a nekonečný cyklus narození, života a smrti. Mohou mít základ v jehličnatých větvích, šiškách s různými doplňky – šípky, jeřabiny, hortenzie, zlatobýl. Možnosti jsou takřka neomezené. Pokud máme fantazii a odvahu, můžeme se pokusit o netradiční plošné aranže i na kamenných plochách. Nakonec nezapomeneme zapálit svíčku nebo věčné světélko a zavzpomínat.

Jindřiška Kodičková
Foto autor
31.10.2006 3:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa bydlení?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist