Oním přelomem „starého“ a „nového“ světa máme na mysli pochopitelně konec 19. a začátek 20. století. Často se v této souvislosti hovoří o „moderní“ době, kterou mnozí vnímali jako předzvěst úpadku mravů a tradičních hodnot. Objevily se krátké sukně, ženy se obnažovaly na veřejných plovárnách a na širokých bulvárech se místo zvonění koňských kopyt ozýval hluk spalovacích motorů. Dnes je tato doba oslavována pro svou eleganci, střídmost a jasnost tvarových linií. To už se ale pohybujeme někde ve dvacátých letech, které takřka s definitivní platností určily vývoj a podobu „moderního“ bydlení na více než půlstoletí dopředu. Od sedmdesátých let je pak nábytek z této doby považován za starožitnost a stal se předmětem sběratelských vášní. Platí to i o „trubkovém“ nábytku, jež se ve svých nepovedených variacích zapsal v myslích starší generace jako neodmyslitelný a tichý svědek normalizace a socialistického realizmu.
Velká fotogalerie moderních interiérů
A kam si vlastně pro tu „moderní klasiku“ zajít?
Lákají-li vás právě takové „klasické“ tvary, přitahuje-li vás elegance let třicátých, jejich neokázalá krása a střídmí půvab, pak je možné doporučit prodejny se starožitným nábytečkem, ovšem nejlépe mimo velká města a jiná centra. Zajímavou možností jsou také burzy, např. ta nedělní ve vesnici Buštěhrad nedaleko od Prahy směrem na Kladno. Nebude-li tam jiných zájemců, můžete mít štěstí. Ale zaručeným způsob, jak se k takovému nábytku a interiérovému vybavení dostat, je návštěva obchodu s přiléhavým názvem Modernista, který se na zmiňované období přímo specializuje. Má to ale jeden háček: ceny nejsou takové, jako např. v obchodě typu Ikea. Ale za návštěvu nic nedáte.
Karel Holý
Foto Modernista
