Bílou kuchyň mít nemusíte, ale můžete.

Je pravda, že mnohem víc je kuchyní šedých a dřevěných, ale to přece neznamená, že nemůžeme chvíli o bílých mluvit. Není jich totiž tak málo, aby ani nestály za zmínku. Často se právě poplatnost v módě řeší tak, že se z diktované šedé vytvoří pozadí či rámec, ve kterém čistá bílá nádherně vynikne.

Bílá a její věrní přátelé

Nejčastěji je to pochopitelně už zmíněné dřevo. Na první pohled je celek opravdu bělostný, ale stačí jen pootevřít skříňku, nebo vytáhnout zásuvku, hned na vás jukne dřevo v nádherné kvalitě, pěkném zpracování. Jiným řešením je pro návrháře kov. Stříbřitý hliník a bílá, temně šedý kov a bílá, antracit a …? Jistě, bílá.

Hodně se v kolekcích různých značek objevila kombinace bílé a černé, ale to už není řeč o kovu, spíš o černých rámech polic, židlích u stolu, hodně tmavém kouřovém skle či černě nalakovaném dřevu. Korpus vlastní kuchyně je bílý, a doplní se aspoň tmavou pracovní plochou.

Téměř nerozlučné je dřevo, které bílou doplňuje nejen uvnitř, ale i zvenčí a někdy bílý základ jaksi dostrojuje a krášlí. Vysunete si dřevěnou pracovní desku, takové větší kuchyňské prkénko. Na bílý kubus s varným centrem připevníte pořádnou fošnu a máte jídelní prostor, když se vám zachce, natřete dřevo barvou (ideální je černá, že). A když už necháte bílou na pokoji, aspoň k ní postavíte dřevěné stoličky.

Nejdecentnějším dotekem dřeva jsou uzounké dřevěné lišty v mezerách mezi skříňkami, tou nejodvážnější je kombinace tak půl napůl – část bílá, část dřevěná nebo aspoň dřevěného vzhledu.

Kdy je to naopak

Bílá ale opravdu nemusí bojovat zuby nehty o svoje bytí. Jindy se právě ona použije a přidá tam, kde by bylo už moc temno. Kovová konstrukce polic se mnohdy natírá na bílo a u dřevěných skříněk bývají vnitřky bílé.

Dřevo či dřevěná struktura může – podobně jako šedá plocha – tvořit příjemné pozadí pro bílý kuchyňský nábytek. A tak je to vlastně skvělé řešení pro ty z nás, kteří by si v čisté a nerušené bílé připadali poněkud jako v lednici a uprostřed výhradně dřevěného zase trochu jako v lese…