{Dracaena, Cordyline a další}
Vzpomínku na léto prožité v cizích zemích v nás oživí rostliny s poněkud exotickým nádechem, výrazné svým vzpřímeným růstem a strohými liniemi. Ty vyniknou obzvláště v moderním interiéru, kde podtrhují, ale zároveň i kontrastují s designem moderního nábytku. Tyto rostliny se dají výstižně charakterizovat třemi slovy: zašpičatělý, hladký a nepřerušovaný. Jako inspiraci jsme vybrali rostliny nejen atraktivní tvarem, ale i nenáročné na pěstování, takže budeme mít více času na jejich obdivování například při lenošení na pohovce.
Dracaena draco pochází ze západních oblastí tropického pásma Afriky, vyskytuje se hojně i na Kanárských ostrovech. Někdy se jí říká „strom s dračí krví“ kvůli lepkavé červenavé šťávě, kterou roní při poranění. Vyobrazená odrůda se jmenuje „Song of India“. Dracaena v nás vzpomínky na léto a dálné země nevyvolává ničím jiným než svým palmovitým vzrůstem. I když je to rostlina v našich domácnostech celkem obvyklá, raději připomínáme, že potřebuje běžnou pokojovou teplotu a polostinné stanoviště. Také kořenový bal bychom měli udržovat stále mírně vlhký.
Alocasia amazonica nás zaujme především svými listy, které jsou po rozvinutí lesklé a světle zelené, později však zmatní a změní barvu na šedozelenou s výraznou, vystouplou, téměř bílou žilnatinou. Její květ nám zase prozradí příslušnost k čeledi arónovitých. Navzdory jménu však nepochází z Amazonie, ale z ostrovů jihovýchodní Asie. Rostlině svědčí pravidelné rosení a zalévání odstátou vodou. Pokud nad péčí zamhouříme jedno oko, tak můžeme směle přiznat, že se silné listy velice dobře vyrovnají i s nižší vzdušnou vlhkostí.
Cordyline (dračinka) má malé, zašpičatělé, do široka rozložené listy, které dávají rostlině výrazný tvar. Její název znamená palice a zní poněkud drsně, ale ve skutečnosti se vztahuje k palicovitým kořenům. Aby si zachovala stále výraznou kresbu listů, vyžaduje světlé stanoviště. Zaléváme třikrát týdně měkkou, ne příliš studenou vodou, kořenový bal udržujeme stále vlhký. Také pravidelně odstraňujeme spodní odumřelé listy.
Svícníky, např. Ceropegia woodii, mají jedny z nejpodivnějších květů na světě. Stejně jako u některých orchidejí květ na chvíli zadrží hmyz uvnitř a propustí jej až po opylení. Z hlíz vyrůstají drátkovité, převislé stonky se zelenými, šedě mramorovanými listy. Květy jsou hnědočervené, vrchní část vytváří „mříže“. Rostlinu je nejlepší zavěsit někam na světlé místo. Před každou zálivkou necháme substrát vždy úplně proschnout.
Velká letní fotogalerie
Strelitzia reginae je další rostlina, která má velice podivný květ. V jižní Africe ho opylují ptáci, usedají na horizontálních listenech, z nichž se tyčí vzhůru oranžové a tmavomodré části květu. Pro nás, jako pěstitele pokojových rostlin, je strelície zajímavá také tím, že se jedná o rostlinu, kterou můžeme v květinářstvích zakoupit i jako řezanou. A mimochodem floristé si ji vybrali pro letošní podzim jako módní hit.
Jako tropická rostlina vyžaduje strelície v létě i v zimě sluneční světlo. Kořenový bal bychom opět neměli nechat nikdy přeschnout. Rostlina nesnáší chladno, proto opět nezaléváme příliš studenou vodou. Pokud máme možnost, je vhodné ji přes léto ji umístit na chráněné, teplé stanoviště na zahradě, kde však bude vyžadovat častější zálivku.
Rostlinami, které nám připomínají svěží zeleň a ze kterých se můžeme těšit po dlouhou dobu, jsou bezesporu Calathea a Fittonia. Bezpochyby nás upoutají svými krásně zbarvenými listy.
Calathea (kalatea) je blízká příbuzná maranty. Obě rostliny jsou vyhledávány zejména pro svou krásnou kresbu listů. Kalatea je narozdíl od maranty vzpřímenější a má větší listy. Také se dají od sebe snadno rozeznat odlišnou kresbou listů. Rozmanitostí barev jednotlivých kultivarů nám kalatea nabízí využití téměř v jakémkoliv typu interiéru. Tuto rostlinu lze velice dobře kombinovat ve smíšených výsadbách, protože se lehce snáší s ostatními rostlinami. Vyzkoušené kombinace jsou například filodendrony, fíkusy či dracény. Nejznámějšími druhy calathey jsou C. zebrina se světle zelenou kresbou listů, C. roseopicta s mnoha barevnými variantami, např. odrůda „Angela“ má bílé okraje listů nebo odrůda „Sylvia“ se světlým středem a naopak zeleným okrajem. Zajímavostí je také druh Calathea crocata, což je doslova noční rostlina. Večer nám řekne, že je čas jít spát tím, že se „uzavře“ vzpřímením listů.
Kalathea pochází z tropické Ameriky, především Brazílie, a západní Indie, kde se tohoto rodu dá najít i na stovku druhů. Vyžaduje stinné až polostinné místo s běžnou pokojovou teplotou (během dne přes 20 °C, v noci by teplota neměla klesnout pod 16°C) a vyšší vzdušnou vlhkostí. Neumisťujeme je na jižní ani západní okno, v žádném případě nesmí být vystavena přímému slunečnímu záření. Na příliš tmavém místě nebudou její listy tak výrazně zbarveny jako v polostínu. Je citlivá na průvan a přeschnutí kořenového balu. Půdu udržujeme mírně vlhkou, zaléváme odstátou vodou a pravidelně rosíme. Pokud se nám na listech objeví bílé skvrny, znamená to, že zaléváme příliš tvrdou vodou a měli bychom k zálivce používat převařenou vodu. Od března do srpna slabě přihnojujeme.
Fittonia je nízká plazivá rostlinka s krásně vzorovanými listy. Ideální je pro pěstování v květinových vitrínách, sklenících nebo na teplých záhonech v zimních zahradách, hojně bývá také využívána jako půdopokryvná rostlina v květináčích větších solitér, kde ji můžeme kombinovat i s břečťanem. Do miniskleníčků je obzvláště vhodný drobnolistý stříbrně žilkovaný druh Fittonie, „Mini“. Fittonie je svou velikostí a nenáročností také vhodná rostlina na pracovní stůl. V kanceláři nám tak vytvoří miniaturní oázu zeleně a pomůže relaxovat v průběhu dne.
Veškeré odrůdy Fittonia verschaffeltii vycházejí ze dvou možných zbarvení listů, a to buď červených až karmínově rudých protkaných zeleným podkladem nebo zelených s bílým až stříbrným žilkováním. Pěkné zátiší získáme kombinací obou těchto rostlinek v mělké misce. Kultivar se stříbřitým žilkováním je např. „Bianco Verde“, s červeným žilkováním pak třeba odrůda „Janita“.
Fittonie pochází z tropických dešťových lesů Kolumbie až Bolivie, a proto potřebuje vyšší vzdušnou vlhkost a v době vegetace jasné rozptýlené, nikoli přímé sluneční světlo. Pro zachování výrazně kontrastního zbarvení listů doporučujeme přenést ji v zimě na světlejší stanoviště. Abychom dosáhli požadované vzdušné vlhkosti, umístíme květináč s rostlinou do misky s vlhkými oblázky a pravidelně rosíme. Nejlépe se rostlině daří při teplotě 21-24 °C, teplota by však neměla klesnout pod 18 °C. Fittonie nemá ráda průvan, jinak ztrácí listy. Zálivku vyžaduje rovnoměrnou, nejlépe měkkou odraženou vodou. Od dubna do října každé dva týdny slabě přihnojujeme. Fittonie kvete nevýraznými květy, které někteří odborníci doporučují zaštípnout.
Zdroj: Holandská květinářská kancelář
