Líbí se vám? Tedy ART DECO?
4. 9. 2007 |
Výjimečné bydlení
Secese byla poslední celoplošný sloh, tedy alespoň se to o ní říká, i když např. secesní hudba na rozdíl od barokní čí klasicistní v podstatě neexistuje. Po secesi přišla moderna, ale ani to není úplně přesné, protože někde se ještě tvůrci uspokojovali půvabem secesní ornamentu a v tom samém čase už jiní byly nadšeni přímou linií bez dekoru. V každém případě, někde mezi starým a novým, mezi secesí a modernou, existoval výjimečně elegantní styl ART DECO, kterému bylo vyhrazeno jen pár let, a možná právě proto je a nebo není (?) tolik výjimečný. A vlastně to ani nebyl styl, ale opozice vůči funkcionalizmu, a nebo je to vlastně poměrně lhostejno.
Těžko ukázat prstem na místo, kde se art deco tzv. narodilo, ale s největší pravděpodobností to byla Francie. K art decu měla velmi blízko vídeňská secese a vlastně by za art deco bylo možné označit vše, co se pomalu začalo odvracet od nám tolik známých květinových a jiných secesních spletenců směrem k přímějším a méně „melancholickým“ motivům. Art deco není žádná smuteční vrba, ale svého druhu elegance sama o sobě. Ponechává si něco, čemu odpovídá naše slovo „šarm“ a přidává něco z toho, co bychom mohli nazvat „moderní dobou“.
Art deco představuje období přibližně mezi koncem prvního desetiletí dvacátého století až k závěru let třicátých. Někdy se používá datace 1908 – 1930. Není úplně výjimečné, považovat art deco jako v podstatě opozici vůči nastupujícímu funkcionalizmu.
Kubistické art deco Někteří kunsthistorici nemají rádi pojem „české art deco“, přičemž na jednu stranu připouští, že tuzemská tvorba sice patří do široké rodiny tohoto stylu, ale na druhou stranu postrádá jeho dominantní rysi v podobě lehkosti, hravosti, rafinovanosti, fantasknost a zejména elegance, přičemž právě posledně jmenovaný charakter je ten, který je domácím tvůrcům asi nejblíže, naopak fantasknost je podle uměnovědců domácímu prostředí nejvíce vzdálená.
Nicméně, ať už je české art deco opravdu „art deco“ a nebo ne, je specifické v prvé řadě tím, že je vlastně velmi kubizující a v podstatě již předjímá kubizmus, který si sice primárně spojujeme v osobou P. Picassa či G. Braqua, ale v architektuře je to až na malé výjimky český fenomén. Jinými slovy, architekt Josef Gočár je v podstatě světový pojem.
Jaroslav Zákolanský
Foto archiv redakce a modernista.cz
Dále čtěte
Pojem „design“ získává celou řadu významů a pro mnoho lidí představuje např. synonymum luxusu, stejně jako úplně jiná skupina potenciálních zájemců bude „design“ považovat za opravdové „snoubení krásy a účelnosti“. A jistě se najdou lidé, kteří vyznávají design jako výstřednost a nebo rovnou manýru. Prostě se jim to líbí a tím to pro ně končí. Kdo z nich má pravdu?
V Česku bývá zvykem považovat vše zahraniční za něco lepšího a macešsky pak odstrkávat tuzemskou produkci někam do kouta. Přitom i v ČR se dělá zajímavý design a zejména pak současná a nastupující generace designérů není od okolního světa jakkoliv izolovaná a může tedy nasávat nejnovější trendy stejně jako designéři z Německa, Itálie nebo Francie. A navíc, vzhledem ke stále relativně nízké ceně pracovní síly, jsou domácí výrobky spadající do kategorie designové, pořád ještě o něco levnější, než ty zahraniční, které chtě nechtě musí také někdo přivést atd.