Rozdíl mezi bytem v panelovém domě a mezi bytem v „klasickém“ činžovním a nebo prostě nepanelovém domě, spočívá v několika základních skutečnostech. Pokud si je potenciální zájemce uvědomí, pak přijde na to, že onen „panelák“ zas tak děsivá volba není. Klíčovou otázkou zůstává, zdali všechna „mínus“ panelového domu jsou dostatečně vyvážena jeho nižší pořizovací cenou. V tom spočívá alfa i omega způsobu posuzování výhodnosti či nevýhodnosti potenciální investice. Vše je možné shrnout do několika základních bodů. Nevýhody tedy spočívají primárně v tom, že:
1.panelové domy jsou velmi často součástí „panelového sídliště“, které nebývá atraktivním místem pro život a je tzv. „šedé“. Ale i tak se dají najít panelové doby v atraktivních lokalitách, např. pražské Vinohrady či Vršovice.
2. byty v panelovém domě jsou velmi často vybaveny umakartovým nebo jinak řešeným, ale takřka vždy nezděným jádrem, které, pokud nebyl byt pečlivě udržován, může být (a většinou bývá) ve špatném stavu a je potřeba jej vyměnit. Je li vůbec možné vyjádřit výměnu jádra za jádro zděné nějakou rámcovou finanční částkou, pak se tedy velmi zhruba může jednat o cca 50 000Kč.
Velká inspirativní fotogalerie ložnic
3.panelové doby mohou pocházet z různých období a mohou být samy o sobě ve špatném stavu, který se podepisuje na klesající ceně bytů. Zakoupený byt tedy může postupně ztrácet svou hodnotu. Při zvažování koupě bytu v panelovém domě je tedy rozhodně více než záhodno zjistit si majitele domu, pozemku a případně se pak ptát, zdali se nechystají žádosti o získání dotací z evropských fondů specializovaných třeba právě na revitalizaci panelových sídlišť. Pak se může cena domu – bytu naopak výrazně zvýšit.
4.v panelových bytech je takřka vždy světlá výška stropu 2,5 m a tím je takřka vyloučeno zřizování populárních „mezipater“ na spaní.
