Většina tuzemských starožitníků odpoví na tuto otázku s tím, že starožitnosti jsou předměty umělecké a historické hodnoty a že je potřeba, aby takový předmět pocházel pokud možno z období před druhou světovou válkou. Problém však může nastat v okamžiku, kdy se má prokázat ona umělecká hodnota, která pak zásadním způsobem ovlivňuje cenu předmětu. Ideální tedy je, pokud ocenění a ohodnocení provede soudní znalec. Jeho honorář bude činit cca 10% ze stanovené ceny. Ta však bude cenou pouze orientační a tzv. pro koncového zákazníka.
Při prodeji prodává zákazník svou starožitnost do starožitností. V případě nábytku, který je objemný, postačí při první návštěvě starožitností přinést fotografie a zjistit tak, zdali budou mít o nabízený nábytek v tom či kterém starožitnickém podniku (aukční síni) vůbec zájem. Pak je možné na základě odhadní ceny a dohody stanovit cenu, kterou bude podnik za nabízený předmět ochoten zaplatit.
V zásadě existují dvě možnosti – formy prodeje. První představuje uzavření tzv. komisní smlouvy, po jejímž podpisu bude předmět nabízen na prodejní ploše starožitnického podniku. Ve smlouvě musí být uvedena koncová cena, za kterou bude podnik předmět nabízet, dále provize podniku (obvykle 20%), případná možná sleva, kterou může podnik na předmět dát a také suma, kterou po prodeji předmětu jeho původní majitel vyinkasuje (tedy cca 75% odhadní ceny). Druhá možnost je prodat předmět do starožitností za hotové peníze. Suma peněz, které tak původní majitel získá, bude cca 50% ceny, za kterou bude pak předmět v podniku nabízen. Peníze však dostane ihned. V případě uzavření komisní smlouvy bude muset čekat, než se předmět prodá.
Velká fotogalerie stylového nábytku
Aukce provádí aukční agentury. Po zaplacení poplatku – přihlášení se do aukce – bude předmět v aukci dražen a po případném vydražení dostane původní majitel cca 85% z dosažené prodejní ceny (15% si vezme agentura jako provizi). Šance na to, že v aukční síni bude sedět potenciální zájemce se nedá vyjádřit v procentech a je závislá od atraktivity a výjimečnosti nabízeného předmětu. Je to jednoduše náhoda.
Ať už se jedná o nákup ve starožitnostech či v aukci ( jejich seznam nabízí některé kulturní přehledy), vždy by měl zákazník dostat účet, kde bude jasně napsáno co, za kolik, od koho a kdy koupil. Prodávající by měl být schopen zájemce přesvědčit o původu předmětu. Měl by tedy nabídnout soudně znalecký posudek s „kulatým“ razítkem, případně fotografii nabízeného předmětu uvedou v nějaké odborné publikaci, kde je předmět datován a popsán. S tímto přístupem se zákazník setká v korektním starožitnickém podniku. Na starožitnické burze, kterých se koná každý měsíc několik a kde je skutečně možné nakoupit levněji, probíhá vše jinak, rychle, za hotové peníze a bez servisu. Tento způsob se doporučuje někomu, kdo doopravdy ví co chce, jak to vypadá a kolik to může stát.
foto firem Antique Ungelt a archiv autora
