Nesmyslné spojení
Pokud budeme hovořit o skleněném nábytku, pak s největší pravděpodobností vzbudíme vlnu nesouhlasných, či přesněji řečeno, ironizujících reakcí, které se pozastaví nad zdánlivou nesmyslností již samotného slovního spojení „skleněný nábytek“. Faktem ale zůstává, že onu zdánlivou nesmyslnost vytváří v prvé řadě nedůvěra ke sklu jako k materiálu např. právě zmiňovaného sedacího nábytku.
Sklo přece celkem přirozeně asociuje křehkost a ta rozhodně není vlastností, kterou by si uživatel spojoval právě se sedacím nábytek. Na druhou stranu ale zřejmě nenajdeme nikoho, kdo by protestoval proti přítomnosti čelního skla u automobilu, které je díky svému speciálnímu složení schopno odolávat mnohem větším rázovým i jiným zatížením, než těm, se kterými se může nábytek v obytném interiéru vůbec setkat. Jinými slovy, tak jako v automobilovém průmyslu, i v případě výroby skleněného nábytku se používá sklo tvrzené, které splňuje poměrně přísná bezpečností opatření. Znamená to, že se např. netříští na velké nebezpečné kusy, ale rozpadne do podoby drobných střepů, které svou vahou nejsou schopny uživateli ublížit.
Velká fotogalerie stylového nábytku
Problém praktického provozu skleněného nábytku nespočívá ani tak v jeho mechanických vlastnostech, jako spíš v jeho transparentnosti. Ať už se budeme zabývat policemi, stolky se skleněnou deskou a nebo přímo celoskleněným nábytkem, vždy bude zcela nezávisle na konstrukčním řešení veškerý problém spočívat v údržbě, respektive v odstraňování jakýchkoliv nečistot. Prach, dotek mastné nebo opocené ruce, to vše je na skleněném transparentním – průhledném povrchu nábytku vidět.
Foto Fiam
