Atmosféra v ložnici je hlavně záležitostí jejího osvětlení. A jak ho vybírat?

27. 3. 2008 | Ložnice

Těžko bychom našli jinou místnost v bytě, se kterou se nám zcela automaticky spojuje slovo „intimní“ tak, jako v případě ložnice. Její atmosféra by měla být klidová a relaxační. Zásadní roli přitom hraje osvětlení.

Zejména v ložnici bychom se měli zaměřit na vytvoření příjemného a klidného prostředí. Ložnice je místem odpočinku a všeho toho, co je tělu příjemné a co mu dělá dobře. Zároveň není nutné, aby ložnice zůstávala čistě jen noční místností, neboť odpočinek na lůžku může být příjemný i přes den nebo zkrátka v jakoukoliv denní nebo jinou dobu.

Při vybavování ložnice osvětlením bychom se měli řídit jedním pravidlem, které není ani tak o světe jako interiérové součásti, ale o ohleduplnosti a nesobeckém přístupu.

Svítit a nerušit

V ložnici, stejně jako v jakékoliv jiné místnosti, by mělo být jedno centrální světlo, kterým je možné celou místnost zpřehlednit. Takovému světlu můžeme říkat světlo „komunikační“. Díky němu se můžeme bezpečně po ložnici pohybovat, byť bychom v ní byli úplně poprvé. Potřebám intimity ale takové přímé jasné centrální osvětlení určitě vyhovovat nebude a mnohem více bude využíváno nějaké tlumené, náladové osvětlení realizované nejčastěji stojací lampou, ať už stolní spočívající na nočním stolku, nebo na podlaze.

Pokud si v ložnici rádi čtete, myslete také na to, že ne vždy se budou vaše potřeby překrývat s potřebami partnera. Kupte si tedy lampičku se stínítkem, nejlépe neprůhledným, které světlo plně usměrní třeba právě jen na stránky vaší knihy.

TIP: zkuste vymalovat jednu stěnu ložnice nějakou neobvyklou barvou a pak si pohrát a atmosférou, kterou vytvoříte nasvětlováním takové stěny z různých úhlů.

Světlo v ložnici, stejně jako v jakékoliv jiné místnosti, je vlastně otázkou barev. Světlé barvy budou potřebovat pro dosažení celkové intimity "více tmy", než barvy tmavé. Intimitu i onen sex apel přirozeně zvyšují expresivní barvy jako červená, rudá, vínová, ale i sytě žlutá a oranžová.

Karel Holý
Foto Bonaldo a archiv autora