Jak se staví sen: Dětský pokoj snů

16. 1. 2012 | Jak se staví sen

Samostatný dětský pokoj bývá v panelákových domech často nesplnitelným snem. A jeden takový se snažili vyplnit i designéři pořadu Jak se staví sen u manželů Voňavkových z Úval. Jak se jim to povedlo?

I mladí manželé Voňavkovi z Úval u Prahy zatoužili po proměně dětského pokojíku, který dosud sloužil spíše jako skladiště s dětskou postýlkou a bílým nesourodým nábytkem. Pokoj nedisponoval příliš velkým prostorem, dlouhá úzká místnost s nízkým stropem byla poměrně tmavá i navzdory bílému nábytku. Dominantou navíc nebyly hračky nebo hrací prostor, jak by se mohlo u dětského pokoje zdát, ale veliké masážní lůžko. Naprosto nevyhovující byl také závěs oddělující pokojík od obývacího pokoje a provizorní posuvné dveře, které držely snad jen silou vlastní vůle.
Tým z pořadu Jak se staví sen, na tuto práci povolal ty nejpovolanější ze všech - mladé maminky Kamilu Douděrovou a Ivanu Ludvíkovou.

Rodiče měli požadavek jediný, a to aby pokojík s jejich synkem Alexem alespoň nějaký čas rostl. Na designéry tak nečekalo příliš mnoho práce, protože podlaha prošla před nedávnem rekonstrukcí a je plně vyhovující, o to více energie mohla Kamila s Ivanou věnovat samotnému designu. Pokoj bylo nutné samozřejmě vymalovat. Použité barvy nebyly zvoleny typicky klučičí, obě návrhářky počítají s tím, že do budoucna by do pokojíčku mohla přibýt i holčička a tak výběr bílé, zelenkavé, tyrkysové, modré a fialové byl skvělou volbou. Na jednu celou stěnu místnosti nechaly dámy nakreslit celé Úvaly. Nástěnná malba ve veselých barvách včetně všech pěti, které byly v interiéru použity, pokojík krásně rozzářila a zútulnila, navíc na ní pozná Alex i známá místa z jeho bydliště.

Zadní část pokojíku u dveří, kde je obecně nejméně světla, posloužila skvěle jako místo pro šatní skříně i pro postýlku, která s Alexem poroste. Naopak k oknu byl situován dětský stůl pro první malířské pokusy malého Alexe a prostor pro hraní, kam strategicky umístily návrhářky koberec. Přece jen lino, nebo plovoucí podlaha v pokoji malého batolete není na hraní nejvhodnější, je studená, kluzká a nepohodlná. Barva koberce, tady v modré barvě je sice krásná a na pohled ladí výborně s ostatní kompozicí, ale obávám se, že na něm bude také všechno vidět. Osobně bych volila raději nějaký barevnější a nadsadila bych praktičnost nad design.

Nechyběl ani stále potřebný přebalovací pult, který bude později sloužit i nadále, jednoduše se z něj stane komoda, navíc hezky barevná. Poličky, postýlka, židličky mají jedno společné a to oblý tvar. Asi není nutné podotýkat, že v dětském pokoji jde o jednoznačně nejlepší řešení. Dětský pokojík dotváří celá škála dětských prvků, ať už to jsou veselé obrázky na stěně, metr vedle dveří, houpací los, magnetické tabule nebo modrá houpačka zavěšená do stropu. Myslím, že tento pokojík si Alex bude maximálně užívat, povedl se totiž naprosto skvěle. Místnost se prosvětlila a rozhodně malého nezbedu hned tak brzy neomrzí.

Petra Martišková
Foto: prima.cz